Institut zadržení osoby upravuje trestní řád v § 75 – 77. Osoba může být policií zadržena aniž by byla obviněna z trestného činu, v krajních případech, je-li podezřelá ze spáchání trestného činu a je-li dán alespoň jeden z důvodů vazby. Tedy jestliže z jejího jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava:
- Že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.
- Že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo,
- že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku.
Pokud již policie přistoupí k takovému krajnímu institutu okamžitě jí nastává řada neodkladných povinností:
- Zadržení musí bezodkladně ohlásit státnímu zástupci.
- Předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení a další materiály nezbytné pro podání návrhu na vzetí do vazby.
Závěrem to nejdůležitější. Jakmile je osoba zadržena, u všech úkonů, které police provede musí být přítomen její obhájce. Jestliže si obhájce sama nezvolí, musí jí být přidělen státem (ex offo).
